Wendigovo Stack Dump

wendigo

Administrator

2013-07-08 Jak ze mně armáda dělala chlapa

V Lidové demogracii nedávno vydali článek o tom, že prý na Facebooku nějací lidé teskní po základní vojenské službě a lajkují jakousi koláž s branci a vyhulenci. Inu, skutečná novinařina jedenadvacátého století. Už dlouho jsem zamýšlel sepsat nějaké resumé zkušeností z vojny, které jsem získal co by branec dosti odrostlý, na poslední chvíli, v letech 2003-4. Tady jsou:

Stát je impotent

Má na rok kontrolu nad životy tisíců lidí, víceméně jak ve věznici. Zároveň jim může svěřit nejen zbraně, ale i úkoly vyžadující jejich iniciativu. Může jim umožnit, nebo je nutit, aby se dovzdělali. Nic z toho nevyužil. Vzdělávání obnášelo pár týdnů pořadových, čtení vojenského řádu a informace jen nepatrně převyšující know-how z branných dnů na ZŠ. Vzpomínal jsem na knihu "Zrzku ty jsi blázen" - opakování čtení nebo počtů by mnoha lidem prospělo mnohem víc.

Práce je trest

A to ne nějaká pakárna ukládaná opravdu za trest nebo jako šikana, ale normální užitečná práce. Kdo nedělá pokud možno méně než musí, je blbec. Práce není nic, za co by vás někdo odměnil nebo ocenil.

Vaše schopnosti nikoho nezajímají

Člověk by řekl, že v takové hierarchické organizaci jakou je armáda existují procesy co dělí zrno od plev a každý nakonec skončí na místě pro které má předpoklady. (nebo na místě, pro které už předpoklady nemá... ;]) Skutečnost je taková, že dostanete náhodně přidělenu funkci. Snad s výjimkou řidičského průkazu nikoho nezajímá co umíte. Co neumíte, to vědět nechtějí už vůbec. Přitom absolvujete řadu testů. Ale vždycky se to nějak zflikuje, aby všichni nastříleli a ten nad jehož způsobilostí ke službě se zbraní se vznáší otazníky nakonec skončí ve strážní rotě, protože proč by si to měli velitelé komplikovat, že.

Válčení je pěkný opruz

Plahočení s plnou polní, když za každým bukem může být člověk, co vás i blbým AK-47 trefí na sto metrů do hlavy? Děkuji, nechci.

Lidé jsou změkčilí

Překvapilo mě, že běžně vyhlížející lidé mohou mít menší výdrž než já s třiceti kilogramy nadváhy. Taktéž mě zarazilo, když polovina čety fňukala (doslova), že má strávit jednu deštivou noc v lese.

Nikdo pořádně nezná zákon/řády a je to tak v pořádku

Denně se dostáváte do situace podobné setkání s policistou. Pořádně nevíte co si může dovolit a on to ví nebo si to aspoň myslí. Takže se chová zpupně. (Čest výjimkám.) A začíná to úplně základními věcmi: Emblematické armádní oslovování příjmením v prvním pádu je opravdu zcela běžné a zcela v rozporu se základním řádem.

Silné hlasivky, základ pedagogiky

Je skutečně zvláštní zážitek, když se vás někdo snaží něco naučit, a místo pomocných informací přidává decibely při opakování těch základních.

Voják se stará, voják má

To bude asi to zlaté poučení, na které by se dalo vzpomenout se slzou v oku. Otázkou je, jak si tohle rčení a výše zmíněná ponaučení vykládá osmnáctiletý branec průměrné inteligence, čerstvě vytržený z rodinného krbu (jak říkával náš velitel roty [a nemyslel to jako vtip]).