Dneska tu frčí téma "lavičky". Přihodím něco pro inspiraci.
Solidně řízené obce a města (jako třeba Vodňany) na to jdou takhle. Zmapují a zdokumentují, kde lavičky historicky bývaly, kde jsou (a v jakém jsou stavu) a kde by nejvíc přišly vhod nějaké nové. Nebo využijí toho, že mají v obci aktivní občany (u nás to byla Simona Berlakovich) či spolky, kteří už tu dokumentaci připravili a obci nabídli. Do debaty o umístění i podobě laviček vtáhnou občany (zejména ty starší, nebo maminky s dětmi, nejčastější uživatele laviček). Zapřemýšlí v širším kontextu - většinou to není jen o lavičce, ale o dalším mobiliáři, koších, osvětlení, celkovém řešení veřejného prostoru. Uspořádají ukázku různých druhů mobiliáře, aby si jej lidé mohli osahat, vyzkoušet. Spočítají si přibližné náklady. Pak lavičky a další prvky vysoutěží a snaží se držet jednotný (vizuální) styl, aby v obci nebylo deset druhů laviček a nekomplikovala se mimo jiné údržba. A když jsou lavičky nakoupené a instalované (třeba na etapy), znovu sbírají připomínky občanů, jestli je všechno OK. https://issuu.com/mestovodnany/docs/vodnany_lavicky_final
Ps. Jak to dělají nedobře řízené obce vám tu nemusím vykládat:)
ISSUU.COM
Vodňanské lavičky
